This HTML5 document contains 157 embedded RDF statements represented using HTML+Microdata notation.

The embedded RDF content will be recognized by any processor of HTML5 Microdata.

Subject Item

dbr:Hedonic_treadmill

rdf:type

dbo:Organisation owl:Thing

rdfs:label

Adaptação hedónica Hédonická adaptace Adaptation hédonique Гедонистическая адаптация Hedonic treadmill Hedonistische Tretmühle تكيف المتعة Гедоністична адаптація Adaptación hedónica

rdfs:comment

Гедонистическая адаптация (или гедонистическая беговая дорожка) — тенденция людей держаться на относительно стабильном уровне счастья, а также быстро возвращаться к этому уровню после серьёзных позитивных или негативных событий или изменений в жизни. Согласно этой теории, чем больше человек получает удовольствия, тем выше его ожидания и желания, что не приводит к счастью. Бирман и Кэмпбелл придумали этот термин в своём эссе «Гедонический релятивизм и формирование общественного благополучия». The hedonic treadmill, also known as hedonic adaptation, is the observed tendency of humans to quickly return to a relatively stable level of happiness despite major positive or negative events or life changes.According to this theory, as a person makes more money, expectations and desires rise in tandem, which results in no permanent gain in happiness. and Donald T. Campbell coined the term in their essay "Hedonic Relativism and Planning the Good Society" (1971). The hedonic treadmill viewpoint suggests that wealth does not increase the level of happiness. Unter hedonistischer Tretmühle (auch hedonistische Adaptation) versteht man die Tendenz des Menschen, nach einem stark positiven oder negativen Lebensereignis relativ schnell zu einem relativ stabilen Level von Glück (im Sinne des subjektiven Empfindungsglücks) zurückzukehren. Sie ist Untersuchungsgegenstand sowohl in der Glücksforschung, der positiven Psychologie, als auch in Teilen der Wirtschaftswissenschaften, z. B. der Verhaltensökonomik. Es ist eine Art Set-Point-Theorie des Glücks. L’adaptation hédonique (ou tapis-roulant hédonique, traduction littérale de l'anglais « hedonic treadmill ») est la tendance observée des humains à revenir rapidement à un niveau de bonheur relativement stable en dépit d'événements positifs ou négatifs majeurs ou de changements importants dans leur vie. Selon cette thèse, quand une personne gagne plus d'argent, les attentes et les désirs augmentent conjointement, ce qui n'entraîne aucun gain permanent de bonheur. Гедоністична адаптація (або гедоністична бігова доріжка) — передбачувана тенденція людей триматися на відносно стабільному рівні щастя, а також швидко повертатися до цього рівня після серйозних позитивних чи негативних подій або змін в житті. Вивчається в позитивній психології. تكيُّف المتعة أو مشّاية اللذة (بالإنجليزية: hedonic adaptation)‏ هو أن يقوم الإنسان بالسعي وراء ھدف معین ولكن مستوى السعادة بعد أن يرتفع مع تحقیق ذلك الھدف يعود إلى مستوياته العادية، لأن الاكتفاء البشري مما يحققه يفقد متعته بعد فترة ونفس الأمر بالضبط مع الأمور السلبیة التي يمر بھا. ولشرح أسباب هذه الظاهرة، قام كل من كينون شيلدون (Kennon M. Sheldon) وسونجا ليبورميرسكي (Sonja Lyubomirsky)، قبل عدة أعوام، بإخضاع ما يقترب من 500 طالب للدراسة مدة ثلاثة أشهر، ثم وضعا نموذجا يحاول أن يشرح تلك الظاهرة ثم، بالتالي، يحاول كذلك تقديم بعض الحلول لتجاوزها. Hédonická adaptace (v anglickém jazyce hedonic treadmill či hedonic adaptation) je psychologickým procesem emocionálního vyrovnávání, které spočívá v postupném odeznění pozitivních i negativních pocitů souvisejících se životními událostmi. Člověk si při dosažení předem vytyčeného cíle rychle zvykne, adaptuje se a událost sama o sobě přestane vytvářet další pozitivní či negativní emoce. Překvapivě to funguje obdobně i u událostí pro člověka nepříznivých. A adaptação hedónica (hedonic treadmill, hedonic adaptation) é a tendência observada nos humanos para regressar rapidamente a um nível relativamente estável de felicidade apesar da ocorrência de importantes acontecimentos positivos ou negativos ou de mudanças de vida. De acordo com esta teoria, à medida que uma pessoa ganha mais dinheiro, as suas expectativas e desejos aumentam em consonância, do que resulta não haver qualquer ganho permanente em felicidade. Philip Brickman e D. T. Campbell fixaram o termo no seu ensaio Hedonic Relativism and Planning the Good Society (1971). No final dos anos 1990s, o conceito foi modificado pelo psicólogo britânico Michael Eysenck para passar ser a actual teoria da passadeira rolante hedónica que compara a procura da felicidade por uma pessoa a ela andar

owl:differentFrom

dbr:Hedonic_adjustment

owl:sameAs

n7:4kdc7 dbpedia-fr:Adaptation_hédonique dbr:Hedonic_treadmill wd:Q5697619 dbpedia-pt:Adaptação_hedónica dbpedia-ar:تكيف_المتعة dbpedia-de:Hedonistische_Tretmühle dbpedia-ru:Гедонистическая_адаптация n34:085b6f dbpedia-uk:Гедоністична_адаптація dbpedia-fi:Hedoninen_oravanpyörä dbpedia-simple:Hedonic_adaptation dbpedia-cs:Hédonická_adaptace dbpedia-es:Adaptación_hedónica

foaf:topic

dbr:False_pleasure dbr:Hedonism dbr:Life_satisfaction dbr:List_of_psychological_effects wikipedia-en:Hedonic_treadmill dbr:Andrew_Oswald dbr:Broaden-and-build dbr:Epicureanism dbr:Theory_of_hedonic_adaptation dbr:Happiness_Set_Point dbr:Happiness dbr:Impact_bias dbr:Affective_forecasting dbr:Hedonic_Set_Point dbr:Hedonic_adaptation n20: n21: n22:_A_Story_of_the_Sixties n24:this dbr:Gregg_Easterbrook dbr:Easterlin_paradox dbr:Subjective_well-being dbr:Positivity_offset n26: dbr:Michael_Eysenck dbr:Paradox_of_hedonism dbr:Positive_psychology dbr:Bernard_van_Praag dbr:Sonja_Lyubomirsky dbr:Buddhism_and_psychology dbr:Well-being_contributing_factors dbr:Lifestyle_creep dbr:Suffering dbr:Fun dbr:Induced_demand

wdrs:describedby

n17:Cognitive_model n23:Cognitive_model n23:Life_satisfaction n23:Neuroticism n40: n23:Lifestyle_creep

dct:subject

dbc:Wealth dbc:Suffering dbc:Positive_psychology dbc:Hedonism dbc:Happiness

dbo:wikiPageID

2828828

dbo:wikiPageRevisionID

1123073456

dbo:wikiPageWikiLink

dbr:Well-being dbr:Disposable_income dbr:Habituation dbr:Locus_of_control dbr:Sonja_Lyubomirsky dbr:Imprisonment dbr:Revised_NEO_Personality_Inventory dbr:Life_satisfaction dbc:Suffering dbr:Happiness_economics dbr:Negativity_bias dbr:Lifestyle_creep dbr:Attachment_Theory dbr:Biohappiness dbr:Adaptation dbr:Spinal_cord_injuries dbr:Neuroticism dbr:Cognitive_model dbr:Subjective_well-being dbc:Wealth dbr:Giffen_good dbr:Gregg_Easterbrook dbr:Paradox_of_hedonism dbc:Positive_psychology dbr:Leisure_satisfaction dbr:Epicureanism dbr:Prosocial_behavior dbr:Positivity_offset dbr:Emotional_self-regulation dbr:Opponent-process_theory n25:s_law dbr:Human n27: n29:_Campbell dbr:Induced_demand n31: dbr:Cocaine dbr:Paraplegia dbr:Philip_Brickman dbr:Paraplegics dbc:Happiness dbr:PTSD dbr:Trait_theory dbr:Mind-altering_drugs dbc:Hedonism dbr:Snackwell_effect dbr:Happiness dbr:Sensitization

dbo:wikiPageExternalLink

n15:aspx n19:Hedonic n32:pdf n35:pdf n38:html n39:pdf

foaf:isPrimaryTopicOf

wikipedia-en:Hedonic_treadmill

prov:wasDerivedFrom

n37:0

n41:hypernym

dbr:Tendency

dbo:abstract

Гедоністична адаптація (або гедоністична бігова доріжка) — передбачувана тенденція людей триматися на відносно стабільному рівні щастя, а також швидко повертатися до цього рівня після серйозних позитивних чи негативних подій або змін в житті. Вивчається в позитивній психології. Unter hedonistischer Tretmühle (auch hedonistische Adaptation) versteht man die Tendenz des Menschen, nach einem stark positiven oder negativen Lebensereignis relativ schnell zu einem relativ stabilen Level von Glück (im Sinne des subjektiven Empfindungsglücks) zurückzukehren. Sie ist Untersuchungsgegenstand sowohl in der Glücksforschung, der positiven Psychologie, als auch in Teilen der Wirtschaftswissenschaften, z. B. der Verhaltensökonomik. Es ist eine Art Set-Point-Theorie des Glücks. Der Ausdruck wurde unter anderem schon 1971 in dem Aufsatz Hedonic Relativism and Planning the Good Society von Brickmann und Campbell benutzt. Während der 1990er wurde das Konzept durch den britischen Psychologen Michael Eysenck zu der heute bekannten hedonistischen Tretmühlen-Theorie modifiziert, die das Streben nach Glück mit einer Tretmühle vergleicht: Man arbeitet die ganze Zeit daran und bleibt doch am selben Platz. Die hedonistische Tretmühle versucht unter anderem zu erklären, warum mehr Wohlstand bzw. mehr Einkommen die Menschen nicht in erwarteter Weise glücklicher macht (Easterlin-Paradox). So ergab eine Studie von Brickmann, Coates und Janoff-Bulman, dass Lotteriegewinner im Durchschnitt nicht glücklicher sind als Menschen, die nicht die Lotterie gewonnen haben. Des Weiteren sind die Lotteriegewinner nur wenig glücklicher als Menschen, die durch einen Unfall gelähmt wurden. Eine noch frühere Arbeit zum Anpassungsniveau und zum „subjektiven Nullpunkt“ findet sich bei Helson (1898–1977). A adaptação hedónica (hedonic treadmill, hedonic adaptation) é a tendência observada nos humanos para regressar rapidamente a um nível relativamente estável de felicidade apesar da ocorrência de importantes acontecimentos positivos ou negativos ou de mudanças de vida. De acordo com esta teoria, à medida que uma pessoa ganha mais dinheiro, as suas expectativas e desejos aumentam em consonância, do que resulta não haver qualquer ganho permanente em felicidade. Philip Brickman e D. T. Campbell fixaram o termo no seu ensaio Hedonic Relativism and Planning the Good Society (1971). No final dos anos 1990s, o conceito foi modificado pelo psicólogo britânico Michael Eysenck para passar ser a actual teoria da passadeira rolante hedónica que compara a procura da felicidade por uma pessoa a ela andar numa passadeira rolante, ou seja, tem de continuar a andar apenas para ficar no mesmo sítio. O conceito vem desde a antiguidade, desde pensadores como Santo Agostinho, que foi citado por Robert Burton na sua obra Anatomy of Melancholy de 1621: ""O desejo não tem descanso" é um ditado verdadeiro, pois é infinito em si mesmo, não tem fim e, como se usa dizer, é uma nora a rodar sem parar." O ponto de equilíbrio (ou fixo) de felicidade (ou hedónico, hedonic ou happiness set point, em inglês) tem merecido interesse no campo da psicologia positiva, em que tem sido sucessivamente desenvolvido e revisto. Dado que a adaptação hedónica geralmente demonstra que a felicidade de longo prazo de uma pessoa não é significativamente afetada por acontecimentos que são de outro modo influentes, a psicologia positiva tem-se preocupado na descoberta de coisas que podem levar a alterações duradouras dos níveis de felicidade. تكيُّف المتعة أو مشّاية اللذة (بالإنجليزية: hedonic adaptation)‏ هو أن يقوم الإنسان بالسعي وراء ھدف معین ولكن مستوى السعادة بعد أن يرتفع مع تحقیق ذلك الھدف يعود إلى مستوياته العادية، لأن الاكتفاء البشري مما يحققه يفقد متعته بعد فترة ونفس الأمر بالضبط مع الأمور السلبیة التي يمر بھا. وتعني الفرضية، بشكل أكثر وضوحا، أننا نحن البشر نميل إلى العودة شيئا فشيئا إلى مستوى ثابت من درجات السعادة بمرور الزمن بعد الحوادث، سواء كانت حوادث موجبة (الحصول على اليانصيب، ترقية، سيارة جديدة.. إلخ) أو سالبة (فقدان أحدهم، فشل في العلاقات، التعرض لأزمة مالية.. إلخ) في حياتنا، فرغم ما يبدو للوهلة الأولى أنه حدث قد يغير من تلك الدرجات بفارق شاسع للاتجاه الموجب أو السالب، فإننا -مع الوقت- نعود لندور حول ذلك المستوى الثابت من السعادة، أعلى منه قليلا أو أسفل. ولشرح أسباب هذه الظاهرة، قام كل من كينون شيلدون (Kennon M. Sheldon) وسونجا ليبورميرسكي (Sonja Lyubomirsky)، قبل عدة أعوام، بإخضاع ما يقترب من 500 طالب للدراسة مدة ثلاثة أشهر، ثم وضعا نموذجا يحاول أن يشرح تلك الظاهرة ثم، بالتالي، يحاول كذلك تقديم بعض الحلول لتجاوزها. Hédonická adaptace (v anglickém jazyce hedonic treadmill či hedonic adaptation) je psychologickým procesem emocionálního vyrovnávání, které spočívá v postupném odeznění pozitivních i negativních pocitů souvisejících se životními událostmi. Člověk si při dosažení předem vytyčeného cíle rychle zvykne, adaptuje se a událost sama o sobě přestane vytvářet další pozitivní či negativní emoce. Překvapivě to funguje obdobně i u událostí pro člověka nepříznivých. Psychologický výzkum z roku 1978 se zaměřil na spokojenost lidí, kteří vyhráli v loterii, a porovnával jejich subjektivní pocity štěstí s lidmi, kteří při nehodě ochrnuli a skončili na vozíčku. Dalo by se logicky předpokládat, že výherci budou šťastnější. Ovšem výzkum překvapivě potvrdil, že hendikepovaný jedinec, který je schopný se o sebe dále postarat, se emočně navrací na původní úroveň štěstí během 2 let po nehodě. I u těžce invalidních lidí míra štěstí postupně narůstá, ačkoliv se na původní úroveň již nedostane. Výherci vyšších částek se po krátkém období radostné euforie průběžně navrátili na stejnou úroveň spokojenosti a štěstí, jakou pociťovali před výhrou. Z toho vyplývá, že obě zkoumané skupiny po určitém čase dosahují obdobné míry subjektivního pocitu štěstí a spokojenosti. Hédonická adaptace představuje univerzální psychický mechanismus. Funguje i v případě, kdy mají zkoumaní jedinci určit např. teplotu vody při koupání. Ve chvíli prvního kontaktu s vodou je každý schopen relativně přesně určit teplotu vody (teplá x studená), ale poté si postupně na teplotu vody zvykne a začne ji hodnotit „ani studená, ani teplá“, a to bez ohledu na původní reálnou výši teploty vody. Po určité době, kdy se jedinec ve vodě adaptuje, vždy končí s neutrálním prožitkem. The hedonic treadmill, also known as hedonic adaptation, is the observed tendency of humans to quickly return to a relatively stable level of happiness despite major positive or negative events or life changes.According to this theory, as a person makes more money, expectations and desires rise in tandem, which results in no permanent gain in happiness. and Donald T. Campbell coined the term in their essay "Hedonic Relativism and Planning the Good Society" (1971). The hedonic treadmill viewpoint suggests that wealth does not increase the level of happiness. L’adaptation hédonique (ou tapis-roulant hédonique, traduction littérale de l'anglais « hedonic treadmill ») est la tendance observée des humains à revenir rapidement à un niveau de bonheur relativement stable en dépit d'événements positifs ou négatifs majeurs ou de changements importants dans leur vie. Selon cette thèse, quand une personne gagne plus d'argent, les attentes et les désirs augmentent conjointement, ce qui n'entraîne aucun gain permanent de bonheur. Brickman et Campbell ont inventé le terme dans leur essai Hedonic Relativism and Planning the Good Society (littéralement : « Relativisme hédonique et planification de la bonne société ») en 1971. À la fin des années 1990, (en), un psychologue britannique, a modifié le concept pour en faire l’actuelle « théorie de l'adaptation hédonique » qui compare la poursuite du bonheur à celle d'un individu dans une roue de hamster (ou sur un tapis roulant), qui doit sans cesse continuer à marcher pour maintenir son niveau de bonheur. Le concept remonte à des siècles et se trouve déjà chez Saint Augustin, cité dans L'Anatomie de la mélancolie (The Anatomy of melancholy) de Robert Burton en 1621 : « Le désir n'a pas de repos, il est infini en soi, sans fin, et certains l’ont décrit comme une crémaillère perpétuelle ou un moulin à chevaux. » La notion de « point de repère hédonique » (ou de « bonheur ») a suscité de l'intérêt dans le domaine de la psychologie positive où elle a été développée et révisée plus avant. Cette discipline s'est préoccupée de la découverte d’éléments qui peuvent conduire à des changements durables dans les niveaux de bonheur. Гедонистическая адаптация (или гедонистическая беговая дорожка) — тенденция людей держаться на относительно стабильном уровне счастья, а также быстро возвращаться к этому уровню после серьёзных позитивных или негативных событий или изменений в жизни. Согласно этой теории, чем больше человек получает удовольствия, тем выше его ожидания и желания, что не приводит к счастью. Бирман и Кэмпбелл придумали этот термин в своём эссе «Гедонический релятивизм и формирование общественного благополучия». В конце 1990-х годов эта концепция была модифицирована британским психологом Майклом Айзенком, чтобы стать нынешней «теорией гедонистической беговой дорожки», которая сравнивает стремление человека к счастью с человеком на беговой дорожке, который должен продолжать идти, чтобы остаться на том же месте. Эта концепция была упомянута писателем Святым Августином, который был процитирован в 1621 году, в книге Роберта Бертона «Анатомия меланхолии». Гедонизм приобрёл значительный вес в позитивной психологии, где он был открыт и пересмотрен в дальнейшем. Учитывая то, что гедонистическая адаптация в целом демонстрирует несущественность влияния событий на долгосрочное счастье человека, позитивная психология озаботилась открытием вещей, которые могут привести к существенным изменениям в уровнях счастья.

dbo:wikiPageLength

32483

dbp:wikiPageUsesTemplate

dbt:Short_description dbt:Cite_book dbt:Cite_encyclopedia dbt:Cite_journal dbt:Cite_web dbt:Hedonism dbt:Redirect-distinguish dbt:Citation_needed dbt:Reflist